Vítr — zatížení konstrukcí
Charakteristické zatížení větrem podle ČSN EN 1991-1-4 ed. 2 včetně české národní přílohy. Po volbě větrné oblasti a kategorie terénu vyberte typ konstrukce — kalkulačka určí maximální dynamický tlak qp(ze), součinitele tlaku nebo síly všech normových oblastí a zatěžovacích stavů a zakreslí tlak a sání do schématu.
1 — Vítr v místě stavby
Oblast podle mapy větrných oblastí národní přílohy. Vlastní hodnota vb,0 (např. od ČHMÚ) má přednost před oblastí. Pro vb,0 > 30 m/s a pro zvláštní polohy (vrcholy kopců, úzká údolí) se vb,0 upřesňuje podle vyjádření ČHMÚ (NA.2.4).
Oblast V (vb,0 > 30 m/s): výchozí základní rychlost větru je nutné pro konkrétní lokalitu upřesnit na základě vyjádření ČHMÚ (NA.2.4) — zadejte konkrétní hodnotu vb,0.
Výpočet orografie
Příloha A.3 platí pro osamělé kopce, hřbety, útesy a srázy. x se měří vodorovně od vrcholu: návětrně záporně, závětrně kladně. Výška z nad terénem je referenční výška konstrukce ze. V ČR se co stanoví podle přílohy A.3; mimo situace podle A.3(3) je co = 1,00, pokud ČHMÚ nedoporučí jinou hodnotu (NA.2.13).
Další parametry — cdir, cseason, ρ, kI
V ČR platí podle národní přílohy cdir = cseason = 1,0 (NA.2.6, NA.2.7), ρ = 1,25 kg/m³ (NA.2.18) a kI = 1,0 (NA.2.16). Jiná hodnota je vlastní (nestandardní) volba — kalkulačka na ni upozorní. cdir a cseason se uplatní jen v základní rychlosti vb = cdir · cseason · vb,0 (4.2) — tlaky ani síly už znovu nenásobí.
Popis kategorií terénu (tab. 4.1)
0 — moře nebo pobřežní oblasti vystavené otevřenému moři (z0 = 0,003 m).
I — jezera nebo vodorovné oblasti se zanedbatelnou vegetací a bez překážek (z0 = 0,01 m).
II — oblasti s nízkou vegetací, jako je tráva, a s izolovanými překážkami (stromy, budovy) ve vzdálenosti větší než 20násobek jejich výšky (z0 = 0,05 m).
III — oblasti rovnoměrně pokryté vegetací nebo budovami nebo s izolovanými překážkami ve vzdálenosti nejvýše 20násobku jejich výšky — vesnice, předměstský terén, souvislý les (z0 = 0,3 m).
IV — oblasti, ve kterých je nejméně 15 % povrchu pokryto budovami s průměrnou výškou větší než 15 m (z0 = 1,0 m).
2 — Typ konstrukce
3 — Zadání: svislé stěny budovy
Budova s pravoúhlým půdorysem, vítr kolmo na stěnu D. Referenční výška ze = h pro všechny oblasti (na straně bezpečnosti). Pro vítr v kolmém směru zaměňte b a d.
Plochá střecha má sklon −5° < α < 5°. Oblasti F, G, H, I podle obr. 7.6; e = min(b; 2h). U atiky je referenční výška ze = h + hp (7.2.3(3)). Tab. 7.2 pokrývá atiku 0,025 ≤ hp/h ≤ 0,10, zakřivenou hranu 0,05 ≤ r/h ≤ 0,20 a mansardovou hranu α ≥ 30°. Atiku pod tímto rozsahem kalkulačka počítá se součiniteli ostré hrany, nad ním s horní mezí tabulky (bez extrapolace) a upozorní na to; zakřivená a mansardová hrana mimo tyto meze výsledek nevydá. Pro vítr v kolmém směru zaměňte b a d.
Sklon 5° až 75° (tab. 7.3a/b); menší sklon je plochá střecha. Kalkulačka počítá směry θ = 0° (vítr na nižší okraj), 180° (na vyšší okraj) a 90° (podél okrajů).
Sklon −45° až −5° (úžlabí) nebo 5° až 75° (tab. 7.4a/b); mezi −5° a +5° jde o plochou střechu. Kalkulačka počítá směr θ = 0° (kolmo na hřeben) a 90° (podél hřebene).
Sklon 0° až 30° (tab. 7.6). φ = 0 prázdný přístřešek, φ = 1 plně zablokovaný k závětrné straně (nejde o uzavřenou budovu). Mezi φ = 0 a 1 se minimum interpoluje lineárně.
Sklon −20° až +30° (tab. 7.7), záporný sklon je úžlabí. φ = 0 prázdný přístřešek, φ = 1 plně zablokovaný k závětrné straně. Mezi φ = 0 a 1 se minimum interpoluje lineárně.
Plná stěna φ = 1. Prodyšné stěny a ploty s φ ≤ 0,8 (i stěna s 20 % otvorů) se podle 7.4(1) posuzují jako rovinná příhradovina (7.11) — mimo rozsah; hodnoty tab. 7.9 pro φ = 0,8 slouží jen k interpolaci pro 0,8 < φ < 1. Vedlejší průčelí kratší než h se interpoluje lineárně. Atiky na budovách (ze = h + hp, 7.4.1(2)) kalkulačka neřeší.
cf = 1,8 pro tabule se spodní hranou zg ≥ h/4; pro zg < h/4 jen když b/h ≤ 1 — jinak se tabule posuzuje jako volně stojící stěna (7.4.3). ze = zg + h/2, Aref = b · h, výstřednost e = ±0,25 · b.
Další parametry — cs·cd
Výchozí hodnota 1,00. Možnost použití cs·cd = 1,0 musí být ověřena podle ČSN EN 1991-1-4, čl. 6.2 — jinak se cs·cd stanoví podle 6.3 (v ČR postup 1, příloha B) nebo přílohy D. Dynamický výpočet kalkulačka neprovádí; cs·cd vstupuje jen do síly Fw.
cf = cf,0 · ψλ (7.11); v ČR cf,0 = 2,0 (NA.2.35). ψλ se určuje podle 7.13 z obr. 7.36 — ze štíhlosti λ (tab. 7.16) a plnosti φ (plný prvek φ = 1); kalkulačka ho nepočítá, ψλ = 1,0 je vždy na straně bezpečnosti. Aref = ℓ · b pro vítr ve směru x; pro směr y zadejte místo b rozměr d (Aref,y = ℓ · d, obr. 7.25). ze je největší výška průřezu nad terénem (7.7(3)).
Další parametry — cs·cd
Výchozí hodnota 1,00. Možnost použití cs·cd = 1,0 musí být ověřena podle ČSN EN 1991-1-4, čl. 6.2 — jinak se cs·cd stanoví podle 6.3 (v ČR postup 1, příloha B) nebo přílohy D. Dynamický výpočet kalkulačka neprovádí; cs·cd vstupuje jen do síly Fw.
Schéma zatížení
- Výchozí základní rychlost větru vb,0 vychází z mapy větrných oblastí národní přílohy; pro oblast V určuje hodnotu ČHMÚ. Součinitel orografie co je standardně 1,00 — lze ho zadat, nebo vypočítat podle přílohy A.3.
- U stěn a střech budov jsou výsledkem vnější tlaky we. Vnitřní tlak kalkulačka nezahrnuje — výsledný tlak na plášť uzavřené budovy je kombinací vnějšího a vnitřního tlaku.
- Kalkulačka určuje charakteristické zatížení větrem: maximální dynamický tlak, vnější tlaky se součiniteli cpe,10, výsledné tlaky na přístřešky a volně stojící stěny a síly na informační tabule a prvky s otevřeným průřezem. Nezahrnuje vnitřní tlak, součinitele cpe,1 pro malé plochy, dynamickou odezvu, tření větru, další tvary konstrukcí ani kombinace zatížení. Kalkulačka neprovádí výpočet součinitele konstrukce cs·cd; hodnotu zadává uživatel, výchozí hodnota je 1,00. Nejde o náhradu kompletního statického návrhu.