Sníh — zatížení střech
Charakteristické zatížení sněhem na střechách podle ČSN EN 1991-1-3 ed. 2 včetně české národní přílohy. Po volbě sněhové oblasti, typu krajiny a tepelné prostupnosti střechy vyberte typ střechy nebo místní účinek — kalkulačka určí tvarové součinitele, zatížení všech zatěžovacích případů podle normy a zakreslí je do schématu.
1 — Sníh na zemi a součinitele
Oblast podle mapy sněhových oblastí (NA.4). Přesnější hodnotu pro místo stavby uvádí digitální sněhová mapa ČHMÚ (otevře se v novém okně) (NA.2.7). Vlastní hodnota má přednost před oblastí; oblast dál rozhoduje o podmínkách národní přílohy.
Pro oblast VIII ověřte charakteristickou hodnotu sk podle údajů ČHMÚ. Předvyplněná hodnota 5,0 kN/m² je pouze výchozí.
Snížení jen u střech s vysokou tepelnou prostupností, např. některých skleněných (5.2(8)). V ČR nejméně 0,8; při vyřazení zdroje tepla z provozu musí být zajištěno snadné odklízení sněhu (NA.2.14).
Velká plochá střecha — NA.2.13
Pro ploché střechy velkých rozměrů: Ce = 1,25 − (1,25 − Ce0)·e^(−(lc − 50)/200) pro lc = 2W − W²/L > 50 m; jinak Ce = Ce0.
Typ krajiny
Otevřená: rovina bez překážek, nechráněná terénem, stavbami ani stromy. Chráněná: stavba výrazně nižší než okolní terén, nebo obklopená vysokými stromy či vyššími stavbami (tab. 5.1). Při volbě je vhodné uvážit i budoucí výstavbu v okolí.
2 — Typ střechy
3 — Zadání: pultová nebo plochá střecha
Plochá střecha je případ α = 0°. Zachytávače a atika brání sklouzávání sněhu — µ1 pak neklesne pod 0,8 (5.3.2(2)).
Nenavátý sníh je případ (1), navátý případy (2) a (3) s polovičním µ2 na návětrné straně (obr. 5.2, pro ČR beze změny).
Úžlabí lemuje pravý sklon jedné lodi a levý sklon další, proto ᾱ = (α1 + α2)/2. Je-li u úžlabí kterýkoli sklon větší než 60°, µ3 = 1,6 (NA.2.17).
µ4 = 0,2 + 10·h/b ≤ 2,0 platí tam, kde je sklon tečny β ≤ 60°; strmější části u pat mají µ = 0 (5.3.5). Je-li β ≤ 60° všude, ls = b (NA.2.19).
h je výška od okraje vyšší střechy k povrchu nižší střechy u stěny; u šikmé nižší střechy je to h1 (NA.2.20, obr. NA.1a). Objemová tíha sněhu γ = 2 kN/m³ (5.3.6).
Pro přibližně vodorovné střechy s výstupkem nebo překážkou (6.2): µ2 = γ·h/sk s γ = 2 kN/m³, návěj po obou stranách.
s je nejméně příznivý případ nenavátého sněhu uvažované střechy; tloušťka vrstvy d = s/γ s γ = 2 kN/m³ (NA.2.24). Zatížení působí na okraji střechy.
s je nejnepříznivější případ nenavátého sněhu na ploše, ze které sníh sklouzává. Zachytávače sklouzávání brání, takže µ ≥ 0,8 a s = 0,8 · Ce · Ct · sk (6.4, 5.3.2(2)). Tření mezi sněhem a střechou je nulové.
Schéma zatížení
- Charakteristická hodnota sk vychází z mapy sněhových oblastí národní přílohy; přesnější hodnotu pro konkrétní místo lze převzít z digitální sněhové mapy ČHMÚ. Hodnota nižší než 0,7 kN/m² se podle NA.2.7 zvýší na 0,7 kN/m².
- Změna Z1 z roku 2025 jen doplňuje souběžnou platnost ČSN EN 1991-1-3 ed. 3, která ed. 2 nahradí 31. 3. 2028; vztahy použité v kalkulačce nemění.
- Kalkulačka určuje charakteristické zatížení sněhem pro trvalé a dočasné návrhové situace. Nezahrnuje kombinace zatížení, výjimečné zatížení sněhem ani výjimečné návěje (příloha B se v ČR nepoužívá), nakloněné panely na plochých střechách podle NA.2.11b, zatížení od odklízení sněhu ani neobvyklé tvary střech. Nejde o náhradu kompletního statického návrhu.